Přes vrtochy dubnového počasí jsme ráno, v 8 hodin „přesně“, vyrazili na tradiční setkání příznivců aerovleků. Kolona třech aut ve složení dvou pilotů Míry a Arnošta a aktivního doprovodu Ivana (ten měl ještě vlastní doprovod) dorazila i přes nástrahy naší Policie bez ztráty bodů a kapesného na letiště Ramš. Zde již panovala značná aktivita, neboť ti, co dorazili dříve (podle mě jsou to ti, co nemohou spát, neboť my stávali už v sedm, hrůza!) vyndávali své stroje a postupně je připravovali do letuschopného stavu.

V rámci briefingu dorazila i další skupina dvou členů našeho klubu, Honza a Olda. I oni se postupně stali aktivním servisním týmem a podpořili naše létání ve vzduchu.

Na stojánce byly vidět jak kompozitové orchideje, tak srdcovky v podobě našich strojů Blaník, Šohaj, Luňák. Blaník nás fascinoval asi všechny, je to prostě skvělý stroj, a zde přítomné modely byly opravdu ukázkové kousky. Nádhernou ukázkou práce a kouzlem historie byly i předválečné celodřevěné typy. Samostatnou kapitolou pak byl nádherný model Luňáka pocházejícího z dílny našeho člena klubu Honzy. I přes snahu všech členů výpravy jsme ten model do auta nedostali. Věřím, že s Honzou naše neschopnost zalomcovala a v hlavě se mu již rodí podobný stroj.

Prakticky po celou dobu foukal na letišti poměrně silný boční vítr. Občas bylo chladno, ale celkový dojem z počasí si odnáším jako „dostatečně teplé“. Na ploše se objevily vlečné, klasika Piper, Belanca, nebo účelové stroje a speciality, jako pěkný Robin a akrobatická Extra. S Extrou jsme se nakonec dali dohromady, důvody nemusím vysvětlovat, nebyl s námi Karel, tak aspoň takhle náhražka za něj. Naše volba byla však naprosto skvělá, pilot Extry byl opravdu zkušený vlekař. V podstatě nás oba s přehledem vyvážel do výšky, kterou jsme si sami určili, a my se pak v klidu vypnuli. Pokud si pamatuji, tak pilot přijel z Holešova, kde se podobné akce pořádají i v jeho klubu. Pro mne byli všichni přítomní vlekaři extra třídou. V opravdu silném bočním větru a často silně nárazovém vlekali bez problémů. Pak okamžitě klidně přistávali a ihned se jim na lano připnul čekající pilot větroně. Doprovod Ivana (manželka) napočítal 25 vleků za jednu hodinu u pilota Extry bez přestávky!!! Podobně na tom však byli i ostatní vlekaři.

V tak mizerném počasí jsme dostali chuť odstartovat raději hned na začátku.   S podporou všech členů se Grob dostal lehce do vzduchu a vypínal se v cca 600 metrech. Dokonalý koncert letového hlášení předvedl Ivan, který v pravidelných intervalech hlásil nejen výšku, ale i klesání, či stoupání. Ano stoupání! I v tom větrném počasí se dalo nastoupat! Zde musím podotknout, že Grob se statečně držel v dostatečné výšce a nad něj se již nikdo nedostal. Zřejmě trénink z našeho létání v odpoledních hodinách, kdy už je termika známá jen z vyprávění. Soustředění na sledování modelu bylo však náročné, takže raději postupně vyklesávat a přistání po cca 30 minutách včetně náznaku průletu a provedení přemetu nad plochou. Přistání nic moc, ale v takových podmínkách se to dalo omluvit (tedy doufám). Náš druhý model ASH 26 se pod řízením Arnošta dostal také lehce do vzduchu a Arnošt odvedl skvělou práci za vlečnou. Vypnutí a kroužení v úžasné výšce, příště si Arnošt také nainstaluje výškoměr, který má stále v šuplíku! Přistání dle možností a za foukání silného bočáku. Wow máme to oba za sebou a tak si můžeme dopřát trochu euforie z letů. Skončili jsme u dobrého guláše. Vědomi si bezpečnosti, žádné pivo, ale jen nealko voda.

 

Druhý let proběhl podobně, baterie pak už jen pod polovinou kapacity, takže ještě max. jeden let. Na ten již ale nedošlo, neboť na startovací pozici byla opravdu tlačenice, a tak jsme usoudili, že napoprvé to stačí. Rozloučili jsme se a vydali se v pozdním odpoledni zpět domů.

 

Celkové hodnocení? Akce se nám líbila, vše probíhalo v přátelské atmosféře. Pokud si pamatuji, nezaznamenali jsme žádnou krizi na startech, přistáních a ani ve vzduchu. Piloti vlečných – klobouk dolů, ale to vlastně platí i pro piloty větroňů. Skvělá akce, a pokud jsem zaznamenal dobře, byla organizována velmi malým počtem členů místního klubu. Za mě určitě platí, že pokud budou českolipští akci pořádat znovu, určitě vyrazím a věřím, že stáhnu i další. Zastoupení diváků bylo velmi malé, faktem je, že koukat stále se zalomeným krkem nahoru není pro každého. Při takovém počtu větroňů a vlečných však byl ten nejzajímavější okamžik, start a přistání, trvale k pozorování. Takže ještě jednou díky do České Lípy!

Další foto na stránce Fotogalerie.